27. března 2021
Vážení presbyteři, píšu Vám po přečtení Zprávy staršovstva o životě sboru v roce 2020. Neobsahuje ani slovo o tom, co se ve sboru odehrálo a odehrává, přitom náš sbor prochází nejhorší krizí, jakou za dobu, kdy jsem jeho členem, pamatuji.
Moje žena mi řekla, že nejste schopni se dohodnout, jak o událostech, které viditelně začaly loni v březnu, referovat, že se neshodnete na interpretaci. I to je zpráva, kterou má sbor právo slyšet. Zároveň, pokud se neshodnete všichni, máte přece hlasovat a nějakou interpretaci zvolit. Nebo nabídnout více pohledů, pokud jsou pravdivé.
Nerozumím, proč nereagujete na podněty sboru. Na dopisy, na anketu, z níž (moje interpretace) jasně vyplynulo, že si většina aktivních členů sboru velmi váží Pavla Pokorného. A že nechce, aby by byl hledán farář jiný.
Nerozumím, proč se zabýváte sami sebou, případně šesti presbytery, kteří loni rezignovali, tedy opět sami sebou, ale nikoli hlasy ze sboru, který máte zastupovat. Na anketu jste vůbec neodpověděli, není zmíněna ve zprávě o životě sboru, přitom její výsledky dobře znáte.
Nerozumím, proč jste po anketě nerevokovali usnesení ze 3. března 2020, které znemožnilo Pavlu Pokornému, aby se v roce 2022 znovu ucházel o místo faráře ve sboru. Sbor něco takového zcela zjevně očekával (moje interpretace).
Nerozumím, proč jste neudělali on-line setkání s lidmi ze sboru, kde byste jim otevřeně řekli, co se děje, jaké máte spory, a kde byste vyslechli naše názory a přání.
Nerozumím, proč jste podrobně neinformovali o Vašem nedávném jednání s pražským seniorátním výborem. Proč jste sboru neřekli, jakou roli v angažování seniorátního výboru hrál kurátor, pražský senior Roman Mazur a synodní senior Daniel Ženatý. Jakou šest presbyterů, kteří rezignovali. Je to vážná věc, jež se týká celého sboru. Pokud vím, ještě nikdy se u nás nic takového nestalo.
Jako příčinu tohoto stavu vidím neotevřenost, jakousi křesťanskou pseudoslušnost, kdy se věci neříkají nahlas, kdy se řeší jen ti nespokojení, nikoli většina, která jasně řekla, co chce. Slýchám „výzvy ke smíru“, ale ten není možný bez otevřeného vysvětlení, co se děje. Potřebujeme vědět, kdo a proč zaujímá jaké postoje.
Máme faráře, který je jistě hříšný jako my ostatní, ale káže z Ducha, na čemž se shodují i ti, kdo ho ve sboru nechtějí. Nerozumím, proč si toho nevážíte nebo proč to nedáváte najevo.
Nerozumím, jak můžete člověka, který nám dvacet let sloužil, který nám poctivě a pokorně předává biblickou zvěst, v šedesáti letech poslat pryč. Jako by Vám bylo jedno, do jaké jeho i nás vysíláte nejistoty. Nerozumím nevděku, kterého se u nás dočkal. Nerozumím, proč ho staršovstvo nepovolává ke službě v našem sboru.
Prosím Vás, abyste byli ke sboru otevření, abyste před ním nehráli hru na „my se máme rádi“ a „nic se neděje“. Prosím Vás, abyste znovu přehodnotili svoje postoje a vzali na vědomí, co si většina ve sboru přeje.
Prosím Vás, abyste odpovídali na naše dopisy, abyste se vyjádřili k anketě z loňského podzimu. Prosím Vás, abyste se začali zabývat sborem a jeho skutečnými potřebami (hlásání slova božího).
Tento dopis považuji za otevřený a prosím, abyste ho po obdržení zveřejnili na našich sborových stránkách v rubrice Názory a sdělení. Byl bych Vám také vděčný, pokud byste mi tentokrát odpověděli.
Martin Fendrych
