Ve světě, který se vlivem nacionalismu a pandemických bariér stává čím dál tím fragmentovanějším, by měla křesťanská církev dávat najevo, že i lidé za hranicemi našeho běžného kontaktu jsou hodni pozornosti. Jak však praví jedno moudré přísloví, kdo chce změnit svět musí napřed změnit sebe, či píše jedna ještě moudřejší kniha, jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ, je vhodné  s touto zvěstí začít u sebe a seznámit se někým novým. Přesně to udělala naše mládež.

Koncem loňského školního roku se v sousedském dejvickém sboru konala konfirmace a standardních 7% statečných, které tento obřad ze sboru zcela nevypudil, následně založilo mládežnickou skupinu. Už tou dobou, především zásluhou dejvického velvyslance ve střešovické mládeži Šimona Härtela,  byl domluvený společný výjezd a to na začátek druhé poloviny září. Bohužel se však těsně před odjezdem přihlásil i COVID, a tak byla akce přesunuta ze září na víkend 26. – 28. listopadu a z kokořínských jeskyní na vyhřívanou domažlickou faru.

Celou akci pořádala mládež ze Střešovic a hrdě ji v organizačních emailech označovala za Střešovicko-dejvickou, faktem však bylo, že z šesti účastníků byli nakonec pouze dva členy střešovického sboru, zatímco z Dejvic dorazili lidé hned tři (šestý mládežník pocházel z Nuslí). Po dvou hodinách jízdy Západním expresem jsme dorazili do Domažlic, kde se nás s velkou pohostinností ujal místní farář Daniel Freitinger. V útulném bytečku, který nám domažlický sbor poskytnul, jsme již během pátečního večera začali s vícedenním duchovním programem spočívajícím ve vymezování pojmů dobro a zlo a to pomocí sci-fi alegorie. Akce by však byla intelektuálně obohacující i bez tohoto programu a to v oblastech od lovu bažantů po egyptologii a gastronomickou mortalitu v Japonsku.

Výjezd jsme využili i k cestě na Čerchov, nejvyšší horu Českého lesa, zde jsme si náležitě připomenuli co je to sníh. O den později, zrovna na první adventní neděli, byly bílé i celé Domažlice. Doufali jsme, že tento idylický kýč vydrží až do Prahy, ale tepelný ostrov bohužel není prázdný pojem. Snad je to i dobře. Jinak by akce byla tak vydařená, že by člověk začal na stáří pochybovat, zda skutečně proběhla a nebyl to jen sen.

David Nadrchal