Křehkost společenství

Náš střešovický sbor je sborem úspěšným. Tvoří ho společenství zajímavých lidí, přitahuje pozornost dalších, zvěstuje se zde nezkreslené evangelium, nestrádá ekonomicky, má velký potenciál pomáhat směrem ven. A přesto je křehký. Křehkost je axiom každého křesťanského společenství, vždycky s ní musíme počítat. Koneckonců křehkost je axiom celého stvoření. Nejsme jednou provždy pevnou strukturou hotových vztahů. Jsme křehkým dynamickým bytím jednotlivců, dvojic, rodin, kamarádů, zájmových skupinek. Takových malých bublinek tvořících jednu větší bublinu střešovickou. Mlask prask, a může být po ní.

Věřím, že nejsme bublina. Věřím, že jsme stále otevřeným sborovým společenstvím, otevřenými rodinami, otevřenými skupinkami, otevřenými jednotlivci. I když i v té otevřenosti křehcí. Sám se přistihuju, jak křehká je rovnováha mezi tím, kdy je můj zájem o druhého ještě nasloucháním, respektem, nabídkou k pomoci a kdy už je necitlivým vstupem do jeho osobní zóny. A nakolik jsem v naslouchání zahlušen sám sebou a v diskusi se do mého názoru cpe můj vlastní zájem či zájem skupinky mně sympatických lidí. Nakolik se chci a umím vcítit do postoje toho, jehož představy a návrhy mi nesedí.

Ano, jsme úspěšným sborem. Úspěšnost je ale víc věcí vnější podoby než výpovědí o vnitřních vztazích. Jsme úspěšní, a přesto dynamiku našich vztahů nyní prožíváme komplikovaně a bolestně. Bojíme se o ně. Silnou zbraní proti odcizení je otevřenost. Otevřenost jako odvaha a schopnost pravdivě, a přitom citlivě vyjádřit svůj názor a zároveň projev empatie tomu, kdo má názor a zkušenosti odlišné. A ještě možná víc to druhé než to první, tedy především ten projev empatie.

Vykročit vstříc druhému nám může pomoct Žalm 20. Jeho prvních šest veršů má formu přání, která jsou adresovaná někomu jinému, než jsem já sám. Začínají slovem kéž, po kterém následuje ti, tvé, tvým, tvá. Totiž ne mně, mé, mým, má. Zkusme si je přečíst a nemyslet přitom na sebe a své sympatizanty, ale na toho druhého, toho, kdo je vůči mně v opozici.

Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova!

Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu!

Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme.

Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!

Budeme plesat nad tvým vítězstvím, vztyčíme praporce ve jménu svého Boha. Kéž splní Hospodin všechna tvá přání!

Pavel Kočnar

(Parafráze na úvodní pobožnost staršovstva 4.11.2020)